2017 - Irena Burdová

Burdová Irena Zhotovování zvykoslovných předmětů z těsta a jejich zdobení

Irena Burdová vyrůstala v Bílovicích u Uherského Hradiště. Tatínek Miroslav, i když vyučený prodavač, ale po rodičích s geny krejčovských mistrů ji naučil šít. Maminka Jaroslava ji učila pletení a háčkování. Velký vliv měla babička Marie Vařáková, která pocházela z Hroznové Lhoty, odtud si přivezla umění krásné žluto-červeno-černé výšivky. Tyto motivy přenášela doma v Bílovicích na ubrusy i přehozy a rámované obrázky na zdi. Vše bylo do detailů vypracované. Zkoušela s babičkou i vyšívat, ale přesto zjišťovala, že malování ornamentů jí jde nejlépe tužkou.

Vyučila se pro Mesit jako obráběčka kovů, tam se uplatnila její trpělivost i zručnost s jemnou mechanikou. V roce 1990 se vdala za Milana Burdu a o rok později se jim narodila dcera Simona. Na mateřské dovolené se začalo rozvíjet, na co nebyl jindy čas. Tak vznikla první perníková chaloupka. Formu na ní vyrobil manžel Milan. V roce 1993 se přestěhovali do Jalubí k manželovým rodičům do rodinného domku, kde jeho babička Jiřina Kubinová pekla již vyhlášené slovácké koláčky. Tam byly také lepší podmínky na pečení. A i když pracovala jako prodavačka v soukromém obchodě v Babicích, po večerech na Velikonoce a Vánoce pekla perníky.

Další posun nastal v roce 2001, kdy po zhlédnutí výstavy perníků a různých perníkových zvyklostí ve Slováckém muzeu nabídla této instituci své výrobky. Muzeum ji následně oslovilo, aby zkusila předvést své perníkové zdobení přímo v jejich prostorách. Tam se také seznámila s prvními lidovými řemeslníky, kteří měli podobné zájmy a hlavně praktické zkušenosti. Pak napekla na první velikonoční jarmark, kde přišla první nabídka na předvádění, na Zahradu Moravy ve Starém Městě, další i ve školách, a poté ze zahraničí – v Berlíně měli velký zájem o zdobení perníkového pečiva.

Recept na těsto má stále jeden původní z domova, který si jen časem trochu upravila. Vykrajovačky na perník používá hlavně klasické srdce, koně, podkovy, holubičky a jiné. Nabízí hlavně bílé zdobené perníky, na které používá kornoutkovou techniku nebo nanáší na plochu perníku štětečkem řídký cukr. Jen zvířátka pro děti trochu oživí potravinářskou barvou. Stačí jen oko nebo pusa, malá tečka, nikdy ne víc než tři barvy. Barva se musí do bílkové polevy přimíchat velmi opatrně, aby výsledek nevyzněl nepřirozeně. V roce 2005 byl založen spolek výrobců tradičních potravin, rukodělných výrobků a cestovního ruchu s názvem Moravské dědictví, ve kterém se stala členem. To byla brána do světa řemeslníků, se kterýma se pravidelně shledávají a sdělují si drahocenné rady a novinky. Své perníky nabízí i předvádí na slavnostech v Uherském Hradišti, Velké nad Veličkou, Velehradě, Modré a jiných místech. Při své tvorbě uplatňuje převážně vlastní fantazii a na jarmarcích si ráda bere náměty od lidí, kteří by vždy chtěli vidět něco ještě trochu jinak. To se pak člověk vždy vrátí z jarmarku a začne vytvářet něco nového. „Chci, aby tvorba z mé dílny se aspoň trochu přiblížila tomu, co uměli „staří“ mistři perníkáři. I když nemám žádné dostupné materiály z té doby. Jen jsem si z knihovny půjčila asi tři knihy o historii (která mě velmi zajímá) o stylech a technikách zdobení. Dostupného materiálu o perníku není mnoho. Většinou ale sám člověk zjistí, že z cukrové polevy se dá dělat jen čárka, tečka, kolečko či oblouček a pak to všechno záleží na fantazii, nápadu a trpělivosti člověka, jak s tím naloží.“ Pak už jen čas strávený nad zdobením zdokonaluje techniku, která se dá získat opravdu jen neustálou prací, protože většinou veškerý čas i aktivity jsou vždy spojeny s výrobou perníku a následně jejím prodejem. Výrobky z jarmarků nebo i na objednávku se dostávají téměř do celého světa.

Mgr. Marta Kondrová a Mgr. Gabriela Směřičková, Slovácké muzeum
PhDr. Romana Habartová

Kontakty na odpovědnou osobu

Odbor kultury, školství a sportu
Oddělení kultury a cestovního ruchu
Protzkarova 33
686 01 Uherské Hradiště
Odpovědná osoba

Bc. Renata Horáková

T: 572 525 624
E: Renata.Horakova@mesto-uh_cz