Cena Vladimíra Boučka

Zastupitelstvo města Uherské Hradiště rozhodlo svým usnesením ze dne 18. dubna 2005 udělovat Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby jako formu veřejného uznání mistrů lidové umělecké výroby v regionu.

Cena Vladimíra Boučka

V souladu s vládou schválenou Koncepcí péče o tradiční lidovou kulturu a v návaznosti na tradice místního regionu, město Uherské Hradiště každoročně uděluje významným lidovým výrobcům Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby. 

Od roku 2005 se uděluje ocenění aktivním řemeslníkům a sedm čestných uznání lidem, kteří se buď nezabývají přímo výrobou, ale podíleli se či stále se podílejí na rozvoji lidové výroby nepřímo, například návrhářstvím či výchovou mladé generace řemeslníků, nebo se se svým řemeslem už rozloučili. 

Platika - Cena Vladimíra Boučka

Nejnovějšími nositeli Ceny Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby jsou od roku 2017 paní Marie Hrobařová, která zdobí kraslice batikou, reliéfní a vyškrabávanou technikou, a paní Irena Burdová, která zhotovuje a zdobí zvykoslovné předměty z těsta. Paní Věra Marková je nositelkou čestného uznání za celoživotní tvůrčí přínos v oblasti uchování tradice výroby tupeské fajánse.

Navrhovat kandidáty na toto ocenění mohou nejen odborníci, ale i laická veřejnost. Víte-li o osobnosti, která významným způsobem přispěla nebo přispívá k zachování lidových tradic či řemesel, prosíme, napište nám o ní.

Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby uděluje jednou ročně Zastupitelstvo města Uherské Hradiště na návrh odborné komise, kterou tvoří odborníci v oboru etnologie a zástupci města.

Statut 2015

Návrh na udělení Ceny Vladimíra Boučka pro zachování a rozvoj lidové umělecké výroby, soubor typu pdf, (1,87 MB)

Ing. Vladimír Bouček (1901 - 1985)

Ing. Vladimír Bouček

Zakladatel a vedoucí vzorkových dílen Ústředí lidové umělecké výroby v Uherském Hradišti, autor základních prací o lidové umělecké výrobě a jejím využívání. Na základě rozsáhlého průzkumu tehdejšího stavu lidové rukodělné výroby formuloval některé zásady, které se staly teoretickým základem praktického provozu nové instituce.