2009 - Anna Pohunková

Anna Pohunková.JPG Práce s hlínou – keramika, zakuřovaná hrnčina

Anna Pohunková, rozená Seifertová (*11.4.1930, Uherské Hradiště)

 

Anna Seifertová se narodila v chudobných poměrech. Maminka Anna byla posluhovačkou u různých panic v panských rodinách, např. u paničky Marie Hertlové, porodní asistentky, v rodině Vladislava Koryčánka, vedoucího hasičské pojišťovny, u ředitelky Marie Urbancové, učitelky v měšťanské škole v Uherském Hradišti, kde uklízela, prala a žehlila. Anna už jako malá školačka často chodila matce vypomáhat s umýváním oken. Ovlivnila ji především matka, která se denně oblékala do kroje, chodila po sedlcky. Anna celý život tíhla ke krojům. Její životní sen se jí splnil. Každodenně se věnuje zhotovování krojů nejen z oblasti Uherskohradišťska.

V letech 1944-1947 se vzdělávala v učení u slečny Marie Pachlové. Její rodiče vlastnili ševcovství na Mariánském náměstí čp. 69 v Uherském Hradišti. Anna získala od mistrové zkušenosti a díky své ctižádosti a pracovitosti jí už ve druhém ročníku dovolovala samostatně šít třeba dětské oblečení. Do družstva Slovač nastupovala hned po vyučení v roce 1948, kdy se na přelomu roku 1948-49 s družstvem Slovač sloučilo družstvo SLUM a došlo k zásadním změnám hospodaření, souvisejícími s tehdejšími společenskými proměnami. Přijímal ji tehdejší vedoucí Slovače Ladislav Kořínek. Základ činnosti Slovače představovala výroba dámské konfekce a šití krojů začalo být významným doplňujícím programem. A. Pohunková se zpočátku zabývala sériovou výrobou na zakázce. První zkušenosti čerpala od slečny Marie Kodajové z Polešovic. A. Seifertová pracovala na malé zakázkové dílně se sériovou výrobou. Zakázkovou sériovou konfekční výrobu reprezentovaly v té době dámské šaty, na nichž byla uplatňovaná výšivka, aplikace a vzory s tradičními motivy. Vždy šlo o to zajímavě šaty nazdobit prvky lidového umění, např. využitím kousku cifru, výšivky dírkové, ploché, bubénkové, motivem ornamentu, aplikací a podobně. V roce 1951 se A. Seifertová provdala za Antonína Pohunka (26.7.1926 - 5.1.2000). V květnu 1960 se znovu vrátila do Slovače. Až v roce 1970 začala A. Pohunková pracovat na krojových zakázkách. Objem práce stále tvořily masové objednávky pro Slovensko, především pro SĽUK, Lúčnicu, do Třince pro třinecké železárny, pro Hanou, ale i Čechy. V sedmdesátých letech nakoupila vedoucí krojového oddělení Zdenka Procházková z Makyty Půchov šablony na plisování, které v té době obsluhovala Pavla Nováková, která měla vlastní obchod plisování, výšivky a aplikace. Nakonec přešla do Slovače, kde se věnovala této práci společně s Jiřinou Šebkovou, kterou kvůli jejímu onemocnění nahradila A. Pohunková. Stala se specialistkou na plisování, kde se této práci věnovala i Marie Vojtěšková, později Helena Lakosilová nebo Marie Bartošíková. Dnes patří k posledním specialistkám, které tuto technologii ovládají, neboť se jedná o práci náročnou, vyžadující důkladnou přípravu, čas i prostor.

 

Anna Pohunková vždy pookřeje při sledování televizních folklorních pořadů, kde poznává svou práci. Především na slovenském okruhu, kde je folkloru věnován větší prostor, po letech obdivuje precizní práci na atraktivních krojích ze Šariše, Spiše, Gemeru, Zemplína, od Košic, z Detvy, Oravy, z Lučence, ale práci na krojích z Myjavy, Trenčína nebo Trnavy. Z našich krojů ji zaujala zakázka pro soubor Mionší z Dolní Lomné, pro které zhotovovala řasené vrapené sukně z kašmíru. Vždy ji fascinovaly vrapené sukně z Horňácka a obdivovala práci vrapenárek, které se této práci pro Slovač věnovaly podomácky. Z nich vyzdvihuje práci vynikající vyšívačky Alžběty Kovárové a její dcera Eva Okénkové z Velké nad Veličkou a výšivky Marie Grošové ze Suchova, které byly už dávno hlavními externími spolupracovnicemi Emila Stránského, vedoucího výroby. Když vzpomene jméno Běty Kovárové, dodává s úsměvem její rčení: Já vam ríkám, ked umrem, chcem mať náprstek a jehlu v rukách…Podobně se k životu staví i A. Pohunková.

 

Přesto, že ji v posledních letech trápí zdravotní obtíže, právě tvořivá práce na krojích ji dává sílu a smysl žít. Od roku 1984, kdy ze Slovače odešla do důchodu, se věnuje soustavně šití a plisování podomácky. Šije košile dudovice, připravuje rukávce na hody do Bílovic, Mařatic, Derfle, Nedachlebic, Březolup, Starého Města. Zhotovuje ženské spodnice, kordulky, rukávce mimo kunovických, které jsou specifické a jejich výrobu doposud ovládají místní školené švadleny. V posledních dvou letech se podílela na rozšíření krojového fondu souboru Cifra z Uherského Hradiště, Handrláku z Kunovic, nového ženského sboru z Kunovic, pro něž vytvářela kordulky podle vzoru se sbírek Slováckého muzea, šorce, myjavské bílé fěrtochy. Vrapí rukávce k přijímání, biřmování nebo hodům pro jednotlivce z celého Uherskohradišťska. Kromě plisování se A. Pohunková specializuje na šití lehké ženské i mužské krojové krejčoviny a troufne si ušít prakticky všechny krojové součástky podle dodaného starého vzoru, jenž slouží jako mustr, podle kterého je schopna připravit střihy, šablony a poté odevzdat precizní práci.

 

Precizní práci Anny Pohunkové můžeme v průběhu roku sledovat při všech příležitostech, při nichž se lidí oblékají do krojů. Jako obyvatelka Mařatic se podílí na zhotovování krojů dětí a mladých lidí především v této části Uherského Hradiště, ale přispívá k hotovení krojů ve folklorních souborech, nejen z Hradišťska.

 

Krojová krejčí A. Pohunková se během celého života zabývala lehkou ženskou krejčovinou v družstvu Slovač více jak 40 let, od roku 1984 podomácky. Vždy se usilovala uchovávat a vytvářet hodnoty formou zhotovováním nových krojových součástí a oprav krojů na základě znalosti terénu, a také k její řemeslné preciznosti a erudici, získávané v dílnách družstva Slovač. V roce 2009 se bude svou prací podílet na tvorbě videodokumentu NÚLK ve Strážnici – Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v České republice – textilní techniky IV.-8. část ženský kroj z Uherskohradišťska.

 

 PhDr. Romana Habartová, etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti

 

  

pdf.png2009 Anna Pohunková, soubor typu pdf, (194,33 kB)