2010 - Marie Vlčková

Marie Vlčková Drobné zvykoslovné předměty – kraslice batikované a zelové

Marie Vlčková, rozená Lagová, se narodila 14. června 1948. Vyrůstala v prostředí, kde se generace žen věnovaly zdobení novoveských kraslic od nepaměti a navazovaly na tradici se znalostí lokálního výtvarného stylu. Vzorem jí byla především matka Jarmila Lagová (1926), která navazovala na své předchůdkyně, proslavenou Alžbětu Bartysovou (1825-1908), Marii Lučnou (1845-1919), Anežku Lekšovou (1876-1928), Antonii Zalubilovou (1893-1983) či Marii Gavalovou (1910-1994). Jarmila Lagová navázala na znalosti v této oblasti rukodělné činnosti v rodové linii a impuls přejala také od své matky Františky Macháčkové. Kraslice zhotovovala celoročně pro ÚLUV, kde získala ocenění Mistryně lidové umělecké výroby.

 

Autorka dnes předává znalosti dceři a vnučkám a díky kurzu ve Slováckém muzeu také dalším zájemcům, o nichž může vzhledem k výsledkům jejich práce hovořit jako o svých pokračovatelkách. Je schopná předávat nejen obecné informace o kraslicích s novoveským technicko-ornamentálním typem zdobení, má široký přehled o kraslicích zdobených rezervážní technikou – batikováním i ovládá její kombinování s leptem pomocí šťávy z kysaného zelí. Autorka je schopná zhotovovat i potřebné pomůcky ke zdobení vajíček, k čemuž používá dřívka s užší či širší dutou kovovou trubičkou nebo různě ostré kreslící pomůcky, které nahřívá a namáčí do rozpáleného otopeného vosku ze včelích plátů.

 

K této práci slouží speciálně upravený kahánek – lžíce upevněná nad plamenem. Technika představuje postupné namáčení vejce do příslušného barevného tónu při striktním zachovávání posloupnosti barev od oranžové, červené k černé, vždy s postupným voskovým krytím – bedněním. Jedná se o vykrývání malých ploch vajíčka na jednotlivých barvách. Závěrečná fáze spočívá v otopování – ve stírání vosku z povrchu vajíčka, které je možné pouze opatrným nahříváním zabedněné kraslice nad plamenem.

 

Marie Vlčková precizně ovládá ornamentálně složitější drobnokresebné motivy, které jsou typické pro Uherskoostrožsko. Vynikají technickou dokonalostí, často až virtuozitou ve zdrobňování motivů a zhušťování geometrických sítí. Precizní drobnokresebné dekory byly v této oblasti rozvíjeny do specifických florálních kompozic s rostlinnými motivy halúzkovými. Podle znázorňované symboliky a námětů se ujalo místní pojmenování kraslic jako kostelové stropové, kostelové oknové, kostelové na Srdce Páně, imitující chrámovovou výzdobu, kostelní stropy, vitráže, motivy na kalich, monstranci a podobně.

 

Motivy jsou často umocňovány využíváním ornamentálních pruhů, cest nebo vody, které člení kraslice na menší plochy.

 

Druhým technicko-ornamentálním typem novoveských kraslic, kterými se Marie Vlčková zabývá, je batikování kombinované s leptem. Představují ho kraslice zelové, zdobené drobnokresebným ornamentem, který vytváří síť kosočtverců v barvě žluté (sirkové), dalšími přistupujícími barvami jsou oranžová (mrkvová) a červená (rumělková). Autorství je připsáno zmíněné malérečce Alžbětě Bartysové z Ostrožské Nové Vsi. Na rozdíl od předchozího postupu se zelové kraslice v závěru práce namáčejí do šťávy z kvašeného kyselého zelí, která nejtmavší voskem nepokryté plochy vyleptá do běla .

 

Marie Vlčková zná i staré způsoby barvení kraslic, které prodělávalo během vývoje značné proměny. Barvy a odstíny na ploše vajíčka v minulosti vyjadřovaly určitou symboliku a ženy, které se zabývaly zdobením vajíček, byly často i bylinářkami. Znaly vlastnosti a schopnosti rostlin s jejich léčebným i dalším využitím. Nejoblíbenější a nejrozšířenější barvou je červená, označovaná jako barva Velikonoc, mučení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Symbolizovala barvu krve, ohně, života a očekávané ochranné moci. Červené kraslice předávaly energii a životní sílu. Mezi nejrozšířenější přírodní barviva, v nichž se vajíčka barvila na červeno, patřila fryžulka. Vznikala odvarem třísek brazilského fernambukového dřeva, dováženého od 19. století také k nám. K běžným starším přírodním barvivům se červeného odstínu docílilo přidáním octa do odvaru ze slupek červené cibule. Žlutá na kraslicích symbolizovala barvu slunce, úrody, zralých lánů a tím také bohatství. Barva na barvení vajec byla získávána vývarem kůry plané jabloně, vyluhováním šafránu v teplé vodě nebo v lihovině, vařením vajec v dřínovém květu. Odstín sírové žluté barvy získávaly ženy odvarem mladého osení. Nažloutlý tón dával odvar lipového květu a kmínu, bledě žlutou dal odvar z ovsa. Na tmavě žluto bylo možné vajíčka barvit odvarem z cibulových slupek. Barva fialová a růžová patřily k mystickým barvám. Byla získávána rozpouštěním fialové a červené tužky. Černá byla dosažena odvarem olšové kůry vařené se skalicí zelenou, vařením dubové kůry se solí, octem a sazemi, nebo když se přidal do šťávy z kvašeného zelí kousek silně zrezivělého železa, zbarvila se skořápka načerno.

 

Během 20. století získala oblibu vodorozpustná mořidla na dřevo, tuše, barvy chemicky upravované, barvy potravinářské. Na konci 20. století si ženy začaly usnadňovat práci nástřikovými barvami ve sprejích, s leskem nebo matem. Nové firmy přinášejí především prášková barviva, díky kterým se daří docílit starobylých tónů. Na barvení kraslic batikovaných používá M. Vlčková v současné době ve vodě rozpustná mořidla na dřevo od firmy Cheds, a to tureckou červeň, barva starožlutou č. 104 a černou ebenovou barvu. Tato prášková barviva se rozpouštějí v horké vodě nebo se musejí převařit. Jejich tóny odpovídají původní barevnosti batikovaných kraslic z Uherskoostrožska.

 

PhDr. Romana Habartová, etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti