2012 - Marta Šuranská

Marta Šuranská Textílie - výšivky

Marta Šuranská, rozená Korvasová, se narodila 14. 6. 1941 v Bílovicích čp. 211, v rodině Františka a Marie (roz. Šprunclové) Korvasových. Otec pocházel z Kněžpole, byl vyučeným soustružníkem a celý život pracoval v Traktorové stanici ve Starém Městě, maminka se starala o dvě děti, vedle Marty ještě a mladší dceru Vlastu (*1943) a byla zaměstnána ve Fatře Napajedla.


Marta vystudovala Osmiletou školu v Bílovicích a poté nastoupila do podniku Rudý říjen v Otrokovicích, kde strávila 5 let. Nepatřila k dívkám, které by měly zájem o ruční práce, zajímal ji spíše sport a aktivity místních hasičů, jejichž byla členkou.


Marta Šuranská vzpomíná: Maminka se strojila po pansky, ale měla jsem kmotřenku Libuši Jančovou v Bílovicích, která vyšívala a milovala všechny ruční práce, tak její dílo také vypadalo, protkané láskou. Chodila po selsky a já jsem si u ní vždy ráda půjčila nějaký ten fěrtůšek a kordulku a strojila jsem se do kroje, který mě už v dětství lákal, a toužila jsem se do něj oblékat.


V roce 1960 se provdala za Františka Šuranského z Nedachlebic (1936–2011), s nímž vychovávala dva syny, Jaroslava (*1960) a Pavla (*1963). M. Šuranská pracovala až do důchodového věku v N.p. Mesit, Uherské Hradiště. V té době onemocněla již zmíněná kmotra L. Jančová, o kterou se musela postarat. Zde znovu „přičichla“ ke starým krojům a ve svých 34 letech se pustila do studia výšivek, sledovala odborné časopisy, hledala v terénu někoho, kdo by jí poradil. Začala se usilovně věnovat výšivkám na prostírkách, dečkách, polštářích, vytvářela dětské háčkované a pletené soupravy, svetry apod. Do techniky výřezového vyšívání ji zasvětila známá vyšívačka Marie Bejvlová z Topolné. Postupně ji naučila všechny základní stehy, postupy práce a předala jí impuls k této práci. Marta Šuranská denně seděla s lupou a rozkreslovala jednotlivé motivy, sbírala první zkušenosti s výřezovou jemnou i hrubou, tzv. struhadélkovou výšivkou. Od této doby se věnuje výšivce. Práci komentuje takto: „Je to velmi těžké, chce to obrovskou trpělivost, cit, smysl pro přesnost a detail, technické myšlení a výtvarné cítění. Nejtěžší je rozkreslit znamena a vzory, udělat polotovary to je nejnáročnější na čas. Když si udělám čas na tyto základní úkony, pak už je to jen velká radost, postupně se vyplňují prostory s černým stehem, pak modré detaily, nakonec žlutá výplň. To je nádhera, když se vám po čase výšivka líhne v ruce….!“


Marta Šuranská se neustále sebevzdělává. Její zákazníci jí přinášejí stará rozpadlá vyšívání, která studuje, rozkresluje si vzory do své „databáze“ a vytváří obsáhlý vzorník této části Pomoraví. Věnuje se výšivkám uherskohradišťské oblasti, které dnes v rámci mikroregionu říkáme Za Moravú.


Ovládá staré vzory obcí Topolná, Březolupy, Kněžpole, Bílovice, Mistřice, Nedachlebice, Částkov, Svárov, Zlámanec. Často zhotovuje kompletní vyšívání pro dívky a chlapce hodových chas, ale i pro děti k svatému přijímání např. z Jarošova, Mařatic a Uherského Hradiště. Vyšívala také několik štól pro místní kněze. Nejlepší reklamou jsou spokojení zákazníci. K M. Šuranské přicházejí však i zájemci, kteří by se chtěli výšivku naučit. Vždy jim vyjde vstříc a dnes již má v okolí několik zdatných pokračovatelek – V jejích šlépějích kráčejí Alena Minaříková ze Zlámance, Ludmila Kocábová a Marie Malinová z Mistřic, Marie Večeřová z Jarošova, Kristýna Petříčková z Napajedel, Anna Šuranská z Nedachlebic. V současné době individuálně vyučuje tři mladé ženy, Věru Majerovou z Bílovic, která se zdokonaluje v rámci mateřské dovolené, studentku SUPŠ v Uh. Hradišti Terezu Gabrhelíkovou z Bílovic a Ivanu Bečicovou z Bílovic, studentku VŠ z Brna. „Zájemců rodu ženského byla celá řada, ale málokdo i takové titěrné práce vydrží. Budoucí vyšívačky se učí držet v ruce perličkové plátno, uší se pracovat s jehlou, seznamují se se základními znameny, učí se počítat niti, seznamují se se zuby na výšivce a nakonec, po dlouhé době přichází teprve vlastní výřez. Práci si po lekci u mě doma odnášejí domů, a když mají splněno, přicházejí pochlubit se s jednotlivými operacemi.“

 

 

Vypracovala PhDr. Romana Habartová, leden 2012