2013 - Marie Skrežinová

Marie Skrežinová Výroba textilního kvítí, věnečků, voniček, pentlení, práv a dalších obřadních atributů

Marie Skrežinová, rozená Marťánová, Zlechov (*7.11.1944), nositelka tradice lidových řemesel 2008 (Cena ministra kultury ČR).

 

Marie Skrežinová se narodila v dělnické rodině. Otec Ladislav Marťán (16.7. 1919-1970) pocházel z Břestku, byl pokrývačem, maminka Marie, roz. Hrabcová (8.12. 1922-27.1.1994) se vyučila v Kyjově u strýce Jiřího Kleina, který byl majitelem dílny a obchodu, zabývající se výrobou věnců a kytek. Pracovala v pohostinství v Břestku, pod Břesteckou skalou, pak na Stupavě, přivydělávala si prací pro Kyjovskou výrobnu, pro kterou zhotovovala voskové a textilní kvítí, které se v dílně v Kyjově kompletovalo.


Matka se podruhé provdala za Františka Hejdu v roce 1940, pracovala jako hospodská v Buchlovicích na č. p. 157. Po čtyřech letech se vrátila do Buchlovic, věnovala se práci v cukrárně, byla zaměstnancem JEDNOTY, kterou zastupovala v různých funkcích. V roce 1942 se jí narodil syn Ladislav a v roce 1944 dcera Marie. Děti žily pouze s matkou a později s novým otcem Františkem Hejdou v Buchlovicích.


V sedmdesátých letech koupili rodinný domek ve Zlechově č. 60, kdy žije paní Marie Skrežinová dodnes. Maminka Marie Hejdová pak pracovala ve Slezanu jako tkadlena, přadlena a podomácky se zájmově věnovala výrobě kytiček a krojových doplňků podle požadavků veřejnosti. Protože v Kyjově byla s tehdejší situací nezájmu o krojové doplňky (kolem roku 1970) ukončena výroba umělých kytek, navíc neměla pokračovatele v rodině, odkoupila si Marie Hejdová od svého strýce za symbolickou cenu dva stroje - tepelný a studený stroj, raznice a formy na tvarování lístků.

 

Marie Skrežinová byla do tajů výroby zasvěcována od útlého věku. Výtvarné sklony projevovala od dětství, ráda šila a kreslila. Život byl však u nich doma velmi těžký, maminka je živila sama, takže se děti musely snažit od malička postarat se o sebe samy. Proto si našla praktické uplatnění, v letech 1959-1963 se vyučila švadlenou ve Zlíně. Po vyučení dva roky šila ve Slovači, poté přešla do Svitu ve Zlíně, aby mohla bydlet na internátě. Zastávala práci šičky obuvi, kde pracovala čtyři roky. Ještě než byla definitivně ukončena výroba umělého kvítí v Kyjově, pomáhala mamince se zhotovováním drobných kvítečků jako řada dalších podomáckých zaměstnanců. Maminka pro ně vyráběla jednotlivé kusy, navlékala myrtu, lepila na hotovo kvítky, kompletovala kytky, navlékala perličky do hvězdic apod. Toto vše dokázala mladá Marie zastat. Matka Marie Skrežinové se práci věnovala jen okrajově, protože přinášela minimální finanční částku do rodinného rozpočtu, vzhledem k tomu, že byly velmi oslabeny církevní svátky, pro něž se většina pentlení, čepení a věnečků zhotovovala.


V roce 1961 se Marie Marťánová vdala, bydlela u rodičů v Buchlovicích. V roce 1967 se jí narodil syn Robert, který záhy onemocněl a v roce 1976 dcera Pavlína. Když byly děti malé, intenzivně ještě pomáhala dělat kvítky pro Kyjov, od dětí si nemohla dovolit odejít do práce kvůli jejich zdravotnímu stavu. Poté odešli za výdělkem do pohraničí. V osmdesátých letech Marie Skrežinová vážně onemocněla, ale vzhledem k tomu, že nevykonávala fyzicky těžkou práci, mohla pokračovat v Českém Těšíně ve funkci vedoucí Kulturního domu. Po převratu ukončila činnost i šachta, kde pracoval její manžel Pavel, který tak přišel o možnost uplatnění. Proto se rodina rozhodla vrátit se zpět na Moravu, kde oba hledali práci. Dcera Pavlína se zde vyučila ve Slezanu, obě pracovaly v družstvu Slovač, na konfekčním oddělení v Průmyslové ulici. Po třech letech však Marii Skrežinové vážně onemocněla její maminka Marie Hejdová, a tak ji začala zastupovat v její práci s voničkami a starala se ještě o nemocného tatínka. Musela zůstat doma. K tomu se přidružily její vlastní nemoci, a její zdravotní stav už jí nedovolil vrátit se zpět do práce. Zůstala do dnešních dnů doma, zabývá se výrobou umělého kvítí. Marie Skrežinová se výrobě textilního kvítí věnuje od roku 1994 systematicky, po smrti maminky, někdy však výdělek činí pouhých 1.400,- Kč měsíčně, přičemž zůstává bez nároku na starobní důchod.

 

Popis technologie a tvarosloví zhotovovaných výrobků

Práce Marie Skrežinové – výroba drobného textilního kvítí a jeho kompletování do různých krojových součástek, obřadních a slavnostních atributů, je nesmírně obtížná i fyzicky náročná, i když to tak na první pohled nevypadá. Mohlo by se zdát, že se jedná o velmi něžnou a lehkou činnost, ale opak je pravdou.

 

Příprava látek
Vlastní práce začíná přípravou látek, z nich se květy vyrážejí. Obvykle se jedná o brokát, který si musí autorka sama do požadovaných tónů nabarvit podle příslušné lokality či regionu. Marie Skrežinová zná důvěrně lokální odlišnosti, respektuje a ctí je, neboť dobře ví, že každá obec, oblast má svá specifika, která se odrážejí i v takových detailech, jakými jsou na první pohled nenápadné krojové doplňky - voničky, věnce, čepení a další drobnosti, zhotovované z drobných kvítků. Podle slov Marie Skrežinové – voničky a věnec patří k tradičnímu krojovému oděvu zrovna tak jako kordulka nebo mužské nohavice.


Látku musí autorka nejdříve nabarvit speciálními textilními barvami, které má po předcích ještě z dob Rakousko-Uherska, kdy se nakupovaly ve Vídni. Jsou rozdělávané ve vodě a líhu, poté se látka škrobí jedlou želatinou a vypíná se na rámu o rozměru 1 x 1,5 m, aby bylo zajištěno napnutí a vytažení látky do plochy. Po zaschnutí se látka skládá speciálně na osm dílků. Z ní se pak raznicemi vysekávají potřebné polotovary – květy, kvítky, drobná kvítečka. Vysekávání je velmi fyzicky náročné, neboť se na řeznickém ponku přikládá textilie na plochu a látka se proráží pomocí dřevěných těžkých kyjí – palic. Ty se nedají zakoupit, jsou speciálně vyráběné frézařem z hmoty pertinaxu. Vzhledem k tomu, že se musí vyvíjet velké úsilí pro vlastní úder, dochází k brzkému opotřebování materiálu (viz opadaná hmota z palic).


Tak si autorka připraví podle raznic nejrůznější druhy kvítí – pomněnky, plátky růží, konvalinky, jablečné kvítky, chrpy, blatouchy, sedmikrásky, kopretiny, vlčí máky, a lístky zeleně – myrty, lístky ovocných stromů, jmenovaných rostlin, trav, kopřivy apod. Marie Skrežinová si tak s předstihem připravuje archiv textilních rostlinných plátků a polotovary má precizně roztříděné a popsané ve vlastním depozitu.

 

Kuflírování
Práce kuflírování spočívá v nahřívání speciálního zařízení – železných nástrojů nebo želízek nad lihovým kahanem, jimiž se tlakem za velkého fyzického úsilí vytláčí plastický tvar v připravených lístcích, které má autorka položené na hrubé podložce z molitanu, obalené v bílém plátně. Vykuflírované lístky kvítků se navlékají na připravené drátky, které představují další okruh časově náročných přípravných prací.


Drátkování a obalování
Autorka získává drátky ve specializovaných prodejnách se zahrádkářskými potřebami, používaných ve včelařství, zakupuje je ve Feroně, někdy si musí potřebné drátky smotávat sama do dvoj, troj i čtyřpočetných motouzků, podle toho, k čemu jsou drátky určeny. Ze speciálně připravených a sestříhaných drátků stříhá určité velikosti, podle toho, o jaký finální výrobek půjde. To znamená, že každý květ umístěný na věnci, vonici apod. má svou délku i sílu. Další práci s drátky představuje jejich omotávání papírem, opět v závislosti na tom, k čemu je kvítek s lodyhou určen. Omotávají se předem připraveným, na proužky nastříhaným jemným papírem, hlavně krepovým, z něhož autorka speciálním nožem – knýpem řeže úzké proužky. I omotávání si vyžaduje talent, rutinu a zkušenost, protože se musí velmi opatrně namotávat se stabilně vyvíjenou silou v prstech. Tlak v zápěstí musí být tak velký, aby papír pravidelně a stejnoměrně přilnul k drátku a časem se nezačal odmotávat. Jedná se opět o fyzicky komplikovanou práci, která nemá dobrý zdravotní dopad na zapěstí a podporuje vznik nemoci prstů. Marie Skrežinová se už propracovala k vyhlazení kůže a ztrátě citu v konečcích prstů. Ty jsou nejvíce namáhány při tvorbě nejmenších, nejoblíbenějších a nejrozšířenějších kvítků v doplňcích – jedná se o pomněnky, konvalinky.

 

Další fáze přípravy květů
Po obtočení drátku papírem si autorka připraví speciální lepidlo, které musí být podle staré receptury a v daném poměru vyrobeno z mouky, vody, umělé klovatiny a lepidla na papír. Při postupu namáčí autorka špičku drátku do lepidla a nasunuje na něj jednotlivé drobné lístky květů. Na drátcích má tak připraveny kvítky, které pak podle požadovaného zboží kompletuje do kytiček nebo větviček, které následně využívá ve věncích, voničkách, vonicích, právech.

 

Presování tepelné a studené
Presování představuje specifickou součást práce, při němž vkládá mistryně do malých forem z mosazi, vyráběných speciálně v puncovně, textilní lístečky po jednom kuse, uzavře do presovací formičky, kterou vloží pod lis – pres, který je buď tepelný, musí se nahřát přísunem energie ze sítě a nohou zajišťuje snížení tlakového bodu po železném rameni.


U studeného presu se také kvítečka po jednom lístku vkládají do formy z mosazi, vloží se pod presovací rameno a pomocí ruky směrem zezadu dopředu se vyvíjí tlak na formičku. Poté se natvarované kvítko vyndá z formičky a může sloužit k dalšímu zpracování a kompletování. Tento způsob a úprava lístků květin se používá na všechny typy kvítků, které autorka ovládá a na které má mosazné formičky – např. růže, blatouchy, ovocné kvítky.


Finalizace výroby
Marie Skrežinová nejraději používá při práci jako podklad dodání starého vzoru vonic či pentlení, podle kterého se učí rozeznávat jednotlivé speciality lokalit a regionů. Ke kompletování výrobků je zapotřebí cit, výtvarný talent a představivost, přičemž autorka vytváří malá umělecká díla. Marie Skrežinová musí ovládat rovněž přesné míry a rozměry finálních výrobků, neboť každý věnec má svůj specifický tvar – kruh, loďku, ovál, půlkruh, kruh, včetně různých délek a šířek copů. Nelze při kompletování experimentovat, krojové součástky mají rozměr daný tradicí a charakterem kroje v regionu.


M. Skrežinová nemá vytvořený archiv výrobků, ale dokumentuje si pro svou osobní potřebu a pro svou dceru Pavlínu vlastní přípravu jednotlivého sortimentu. Věnce váže od středu směrem k pravé straně, s kvítky do sebe zapadajícími, v daných odstupech, poté se výrobek obrátí a váže se druhá strana ve stejném pořadí a stejných vzdálenostech. K tomu má M. Skrežinová založen vlastní poznámkový aparát, který je rodinným tajemstvím.


Informace o schopnosti předávat osvojené profesní znalosti a dovednosti následovníkům

Marie Skrežinová do práce s kvítky a do výroby a kompletování umělých krojových i konfekčních zdobných věnečků a voniček zasvětila celou svou rodinu. Výrobu kvítků dnes ovládá její dcera Pavlína Skrežinová (16.5.1976), která od dětství nahlížela pod ruce babičce Marii Hejdové a mamince Marii Skrežinové. Ale také manžel Pavel je využitý při těžší práci, pomáhá především při fyzicky těžší manuální práci – např. při vysekávání kvítků na ponku. O práci by možná byl velký zájem, a dokonce se po roce 1990 ozvala řada zájemců z okruhu soukromých škol a učňovských oborů, kteří by měli zájem hlavně o stroje M. Skrežinové. Rádi by se tímto způsobem přiučili a zaškolili, ale po zjištění náročnosti a množství úkonů, které si celá technologie vyžaduje, se raději zaškolení vzdali.

 

Informace o účasti na přehlídkách, výstavách, jarmarcích a trzích

Do roku 2003 nabízela Marie Skrežinová pravidelně odvedenecké voničky a vonice při odvodech chlapců na vojnu v Uherském Hradišti, kde formou předvádění nabízela zboží zájemcům. Po zrušení vojenské základní služby tento okruh nabídky zanikl. V posledních letech se v závislosti na svém zdravotním stavu nepravidelně účastní přehlídkových, prezentačních akcí v Kyjově, Uherském Hradišti, Hodoníně, na výstavišti v Brně, ve Strážnici. Její výrobky jsou v nabídce prodejen s krojovým zbožím v Brumovicích a v Uherském Hradišti. Možnost objednávek a nákupů sortimentu nabízí M. Skrežinová přímo v rodinném domě ve Zlechově č. p. 60.


Marie Skrežinová dodává jednotlivé kvítí hlavně na Horňácko, kde si z nich místní specialistky zhotovují krojové součástky podle místních zvyklostí. Tato nabídka je však pro M. Skrežinovou nevýhodná a nerentabilní, neboť na tuto práci doplácí. M. Skrežinová je poslední tvůrkyní zabývající se výrobou jednotlivých textilních lístečků a následným kompletováním kvítí do voniček, věnečků, věnců, vonic, obřadního pentlení a čepení, do hodových práv a dalších doplňků, ovládá jejich tvarosloví a barevnost ve většině obcí Uherskohradišťska, Kyjovska, Strážnicka, Brněnska, Hané, na severní Moravě, na Podluží, na hanácko-slováckém pomezí, v minulosti dodávala doplňky také do Čech a na Slovensko. Je mistryní v oboru, který je dnes ohrožen zánikem. Rovněž práce je tak specifická a náročná, že nezajišťuje výrobkyni přísun adekvátních finančních prostředků do rodinného rozpočtu, navíc v situaci, kdy je autorka bez možnosti zaměstnání a nároku na starobní či invalidní důchod.


Marie Skrežinová si dokonale osvojila znalost této náročné a specifické technologie, v níž pokračuje v rodové linii už jako pátá generace, své znalosti a dovednosti předala své dceři Pavlíně Skrežinové. Neuznává výrobu voniček z kupovaného svérázového a kýčového kvítí, dováženého z Číny nebo z Polska, jak to dělají někteří výrobci na Slovácku či jinde v republice.


Její sortiment dnes představují především vonice ke kroji, věnce, věnečky, kotůče, pentlení, bílé věnečky k 1. svatému přijímání, ke slavnostem Božího Těla, k biřmování, ke kroji i k městskému oblečení pro družičky, mládence a nevěsty, voničky ženichovské i družbovské, drobné komponenty do hodových a fašankových práv.

Za svou ojedinělou rukodělnou výrobu získala v roce 2008 titul ministra kultury ČR Nositel tradice lidových řemesel.

 


Zpracovala: PhDr. Romana Habartová, etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti, únor 2013
Foto: Jan Karásek

 

pdf.png2013 Rozalie Blažková, soubor typu pdf, (199,18 kB)