2014 - Jana Kubínová

Jana Kubínová Práce s textiliemi a textilními technikami (sortiment stolního a bytového textilu, hraček a originálních oděvů)

Od dětství jí ke štěstí posloužily listy papíru, tužka, pastelky nebo barvičky, nůžky, jehla, nit a především kus látky. Tyto základní pomůcky jí otevřely dveře fantazie a dodnes schraňuje každý odstřižek látky, kdyby je snad v budoucnu potřebovala na nějakou aplikaci nebo základ výšivky. Okolí, které Janu Kubínovou důvěrně zná, o ní tvrdí, že zvolila svou profesi s cílem zlegalizovat skutečnost, že po celý život zůstává dítětem, které si rádo hraje. Sama o sobě hovoří, že je jí dopřáno té vzácné výsady, že se jí práce stala koníčkem a docela si této výsady užívá.

 

Jana Kubínová, rozená Kročková, byla už od dětství spojená s ÚLUV v Uherském Hradišti, kde v podstatě vyrostla, protože zde byla zaměstnaná její maminka jako asistentka ředitele Šotoly a následně vedoucí skladu vývoje. Od útlého věku tak měla možnost sledovat práci s přírodninami a zrod vývojových vzorů v řadě odvětví. Čas trávený v dílnách ÚLUV jí umožnil např. modelování u keramického mistra Josefa Znoje, později u Jaroslava Vlčka, výtvarné zkušenosti a kresličský kumšt čerpala od výtvarníka Jaroslava Procházky. To byly zajisté první kroky k jejímu budoucímu profesnímu směřování a bezpochyby se jí tato zkušenost stala prospěšnou při vymýšlení vzorů pro konkurzní řízení v době, kdy se ucházela o místo výtvarnice.

 

Jana Kubínová vystudovala Střední ekonomickou školu v Uh. Hradišti (1977) a Střední průmyslovou školu oděvní v Prostějově (1983). Na jaře roku 1983 získala post výtvarnice a designérky ÚLUV Uherské Hradiště a stala se nástupkyní Arnoštky Eberhardové. Jejím hlavním oborem se stal modrotisk – spolupracovala a podílí se doposud na vývoji a návrzích pro Jochovu dílnu ve Strážnici, spolupráce s dílnou v Olešnici na Moravě s rodinou Danzingerů. Snad každá domácnost zná z minulosti její zástěrky a zástěry, prostírky, ubrusy a stolní textilní sety, kuchyňské chňapky, pytlíčky na bylinky, nástěnné textilní kalendáře, metráž.


Je realizátorkou a vývojářkou modrotiskových kuponů na oděvy pro pražské oděvní výtvarnice Helenu Wahnerovou, Ninu Smetanovou a pro brněnské oděvářky Miladu Jochcovou, Marii Jandorovou či Liběnu Rochovou, s níž měla možnost účastnit se světové výstavy IGEDO Dusseldorf (1991 a 1993).


Vedle práce s textiliemi se zájmově zabývá i další oblastí – vývojem předmětů z přírodních pletiv (orobinec, sláma opletená lýčím, šustí) – v tomto případě spolupracuje s výrobci ve Vápenicích, Blatnici nebo Brumovicích a věnuje se také výtvarnému dohledu nad současnou podobou kraslic v terénu.

 

V Ústředí lidové umělecké výroby v Uherském Hradišti se postupně seznamovala s tradičními technikami, uplatňovanými původně v lidovém odívání a výzdobě krojů, které se pro ni staly inspirací k její další osobité umělecké tvorbě.


Od tisku z tradičních modrotiskových forem postupně přecházela k vytváření vlastních vzorů technikou kresby z volné ruky štětcem, injekční stříkačkou či tiskem s polystyrénových bloků. Po dobu svého působení v ÚLUV se věnovala hlavně vytváření řady vzorů pro bohatý sortiment stolního textilie, hraček a originálních oděvů.

V roce 1994 nastala druhá etapa její umělecké tvorby. Složitá situace v ÚLUV ji přivedla na soukromou dráhu a začala se věnovat svobodnému povolání. Od počátků samostatného uměleckého života pokračovala v tvorbě modrotiskových oděvů, v níž citlivě reagovala na podněty nejen z moderního výtvarného umění, ale inspiraci hledala také v umění dávných kultur a přírodních národů.


Její oděvy se vždy vyznačovaly jednoduchostí střihu a nepřebernou škálou výtvarných vzorů. Při uměleckém ztvárnění modrotiskových oděvů nechávala na jedné straně vyznít tradiční modrobílou barevnost, nebo naopak kombinovala modř s barvami podkladového materiálu, čímž její návrhy a realizace získávaly efektního kontrastu s dokonalým souladem odstínů. Svou tvorbou stále přesvědčivě dokazuje, že i ve staletími ověřené a zdánlivě neměnné techniky, jakou modrotisk představuje, lze aplikovat originální novátorství.

 

Vedle techniky modrotisku se Jana Kubínová zabývá malbou na hedvábí, bavlně a lnu, přičemž se jí díky použití speciálních barev při kresbě z volné ruky daří vytvářet velmi působivé modely.


V dalším svém uměleckém období se Jana Kubínová zaměřila vedle již zmíněných technologických postupů také na další tradiční techniku, kterou je patchwork, která je výtvorem žen amerických osadníků, které se snažily v čase nouze zhodnotit zbytky látek nebo využít textilie z obnošeného šatstva. (výraz patch znamená záplata či vyrobeno ze záplat).


Patchwork je tedy zvláštní technikou sešívání malých, různě barevných či strukturovaných kousků látek takovým způsobem, aby vytvářely větší geometrické vzory a zajímavé kompozice. Výsledný patchwork je pak spojen s dalšími vrstvami látky a navíc je ozdobně prošíván drobnými stehy. Jana Kubínová techniku povýšila do patchworkových oděvů, při jejichž vytváření využívá nejen kousky historických textilií, ale také vlastní kreslené motivy inspirované jí oblíbeným zoomorfním světem.


Oděvy - autorské originály Jany Kubínové inspirované tradicí nosí ženy nejen po u nás a na Slovensku, ale i okolní v daleké cizině. Její tvorba je zajímavá nejen pro dívky s postavami manekýn, ale také pro ženy oblejších tvarů nebo staršího věku.

 

Kromě oděvní tvorby se věnuje také interiérovému textilu, bytovým doplňkům a hračkám. Významná část její rozmanité tvorby je určena dětem. Závěsné kapsáře, polštářky a polštáře, přikrývky, dárkové pytlíčky ožívají prostřednictvím vkusných jednoduchých a mile nápaditých realizací přímo pod dětskýma i (dospělýma) rukama, stávají se oblíbenými polštářky i figurálními textilními hračkami, s nimiž si děti nejen hrají, ale také na nich a v nich tráví chvíle odpočinku, pohody a hry. Její usmívající se vlídné hračky jsou vytvořeny z přírodních materiálů, především bavlněných pláten či kanafasu, stávají se oživením a zpestřením každého interiéru. Také její hračky dělají radost na mnoha místech u nás i ve světě.

 

Svou tvorbu představuje Jana Kubínová každoročně na řadě samostatných či kolektivních výstav a módních přehlídek. Spolupracovala s různými časopisy, pro něž vytvořila řadu tematických návrhů.


Originální tvorba Jany Kubínové je zastoupena ve sbírkách Moravské galerie Brno, Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně a Okresního muzea v Ústí nad Orlicí i v našem regionu.


Z interiérových realizací můžeme vzpomenout využití její tvorby pro mateřské školy, dětské domovy nebo konkrétně dětské oddělení popálenin v brněnské úrazové nemocnici.


Během svého života se Jana Kubínová podílela na přípravě a realizacích dlouhé řady kolektivních i autorských výstav (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě, Galerie Panský dům v Uherském Brodě a v dalších českých městech - Praha, Brno, Český Krumlov, Kladno, Havířov, Olomouc, Roztoky u Prahy, Znojmo, Vsetín, Chrudim a další). K úspěšným zahraničním výstavám sama řadí výstavy např. v Bratislavě, Londýně, Kodani, Farnhamu, Marseille. Je stále aktivní ve spolupráci s českými, slovenskými (i jednou vídeňskou) galeriemi a prodejnami, v poslední době se aktivně účastní internetového prodeje.


Celoživotním průvodcem Jany Kubínové se staly tzv. hadérky – textil ve všech jeho podobách. Kromě paličkování se ve své tvůrčí praxi zabývala snad všemi textilními technikami. Několik let se věnovala výhradně modrotisku a využívala nesčetných podob této starobylé textilní techniky. V její široko záběrové tvorbě můžeme sledovat její jasně vedenou výstižnou kresbu, v níž se nenechává omezovat – kresbu a tisk na textil kombinuje s výšivkou, štepováním, aplikací i batikou.

 

Jana Kubínová je výtvarnice s fantazií a originálním výtvarným myšlením, která neustále hledá nové cesty, experimentuje a vyvíjí se. Má svůj osobitý a nezaměnitelný styl, který je přínosem k soudobému formování moderního textilu. Kromě modrotisku rozšířena práce o další textilní techniky, především výšivku na oděvech, oděvních doplňcích i předmětech do interiéru. Na sortiment modrotiskových výrobků navazuji výrobky z kanafasu a lnu.

V Kunovicích 6. ledna 2014
Zpracovala: PhDr. Romana Habartová