2014 - Petr a Zlatuše Hejdovi

Petr a Zlatuše Hejdovi Práce s kůží - brašnářství, řemenářství, ševcovství

Petr Hejda se narodil 2. ledna 1970 v Uherském Hradišti a žije trvale v Hluku. Už od dětství měl vztah k výtvarným a rukodělným pracím; k nejoblíbenějším z nich patřilo stavění různých modelů aut, domů a letadel. O jeho budoucím povolání rozhodl do značné míry zdravotní stav, který mu „diktoval“ tzv. sedavé zaměstnání. První zkušenosti s touto profesí získal při studiu Středního odborného učiliště v Brně, kde se vyučil v oboru obuvník a zpočátku se specializoval na výrobu opasků a opravy konfekčních bot. Od mládí byl též členem tanečního souboru Dolňácko, kde získával vztah k lidové kultuře. Dodává k tomu: „Když jsem se vyučil ševcem, začalo za mnou chodit víc a víc lidí, kteří potřebovali boty ke kroji. Léta jsem dělal opasky, řadu let jsem opravoval klasické boty, ale na krojové boty jsem si netroufal. Nakonec jsem se ale do nich musel na žadonění veřejnosti pustit, a to za velké pomoci manželky Zlatuše.


Zlatuše Hejdová (rozená Píšťková) se narodila 24. října 1972 rovněž v Uherském Hradišti. V dětství trávila většinu času s babičkou, která pocházela z Kyjova a chodila v kroji.


Já jsem si kroj často půjčovala a parádila se skoro každý den. Spolu s babičkou jsme často vyšívaly a velmi mě to bavilo. Tak mě to zaujalo, že jsem si už tehdy vysnila, že budu jednou vyšívat na šicím stroji. Často jsem se zaň i posadila, ale to mi naši zakázali, báli se, že ho pokazím. Časem jsem se naučila na šicím stroji alespoň šít, což se mi dnes báječně hodí,“ vzpomíná. Vystudovala Střední průmyslovou školu stavební ve Zlíně. S Petrem Hejdou se poznala již při studiích a sympatie, které v sobě záhy objevili, vedly v roce 1993 ke svatbě. Narodili se jim dva synové - Petr (1993) a Marek (1996), postavili si rodinný domek a v roce 2008 se shodli, že nastal čas udělat zásadní změnu v pracovním životě. V té době totiž oba pracovali jako dělníci v kovovýrobě a práce je příliš nenaplňovala. Zaznamenávali však stále větší zájem o výrobu krojových opasků, kterých v té době dělali více než třicet druhů do všech koutů Slovácka. Jak už víme, při objednávkách se zákazníci často ptali po krojových botách... "A tehdy jsme si uvědomili, že můžeme být úspěšní i ve zhotovování krojové obuvi, i když nám bylo oběma jasné, že to bude velmi těžké a náročné období našeho života. Ušili jsme na zkoušku pár bot a dohodli se, že to zkusíme," říkají o svém rozhodnutí Petr a Zlatuše Hejdovi.


Práci uchopili velmi zodpovědně. Začali shánět veškerou dostupnou literaturu, skripta, učebnice mezi lidmi, v knihovnách i ve školách, vydávali se do terénu za vyhlášenými mistry ševci, již se obuvnickému řemeslu věnují dlouhodobě.


Společně vzpomínají: „Schraňovali jsme na hromádku staré odborné knihy a písemnosti, ze kterých jsme čerpali nové vědomosti. Od lidí jsme začali kupovat staré ševcovské nářadí, kopyta, koupili jsme staré šicí ševcovské stroje i kosící troj (to je stroj, který zlehka uřeže či ztenčuje tloušťku okraje kůže). Pak už to šlo samo. Začali jsme se soustředit na potřebný materiál, shánět různé usně - hovězinu, vepřovici, kozinu, teletinu, také floky a další potřebné nářadí a pomůcky. V té době jsme kontaktovali mistra Františka Turečka z Kostic a poprosili jej o rady. Měl však moc práce a velmi málo času, a dříve, než jsme se stačili setkat, nečekaně zemřel.“


Hejdovi se ale v Kosticích seznámili s jeho vnukem a pokračovatelem, Markem Turečkem, který jim vyšel vstříc a poskytl základní informace o získávání materiálu, kopyt či dřev na holínky. Sdělil jim též, jak se správně bere ševcovská míra, jak se vyrábějí střihy, v čem spočívá valchování a další detaily.


Marek nám ochotně poradil se vším, co věděl a co se sám kdysi od dědečka naučil. Velmi si toho vážíme, jsme přátelé a zůstáváme v neustálém kontaktu,“ nezapomínají hlučtí manželé.


První zakázky získali Hejdovi prostřednictvím obecně prospěšné společnosti Lidové tradice a řemesla v Uherském Ostrohu, pro kterou od jejího vzniku zhotovovali mužské opasky. Protože byl zájem veliký, zákazníci si pro ně přijížděli také k nim domů. Poté, co zemřeli vynikající staří a zkušení obuvníci, již zmíněný František Tureček a také Pavel Maňásek z Babic, začal být pociťován nedostatek krojových ševců.


Vzhledem k tom, že si lidé v našem regionu začali znovu a ve velkém pořizovat nové kroje, stále častěji se dotazovali také na boty. A tak jsme se do toho pustili. Nejprve to byly pánské holínky, se kterými byli tanečníci a muzikanti spokojeni. Tak se o nás postupně rozšířilo povědomí mezi lidmi. Během krátké doby začaly k nám domů přicházet i zákaznice, které chtěly ženské vysoké boty šněrovací i holínkové. Nic jiného nám nezbylo než pokračovat v započatém díle,“ komentují vzniklou situaci.


Zároveň se od zákazníků dozvěděli, že jiný vynikající obuvník, Svatopluk Hýža z Kelče, by se rád podělil o své bohaté zkušenosti a předal je dalším zájemcům. To manžele Hejdovy nadchlo a kontaktovali jej. Dnes k nim přicházejí jednotlivci odevšad, „obouvají“ i celé folklorní soubory z různých částí Slovácka i mimo ně. Boty šili také pro Slovácký krúžek v Praze nebo pro národopisné skupiny ze slovenské strany společné státní hranice.


Každá noha je jiná, i když jde třeba o stejné číslo bot, každý kus boty je originál,“ vysvětluje Petr Hejda a dodává, že je to specifikum ševcovského řemesla. Boty se přitom snaží zhotovit z nejkvalitnějších materiálů, které dnes pocházejí většinou ze zahraničí, především z Německa, Itálie a Ruska. „Jen ruky jsou české,“ podotýká pan Hejda, jenž se zabývá spodní části bot, kdežto paní Zlata zpracovává část vrchní, často vyšívanou, výsledný výrobek tedy zdobí. Kromě toho má ve své kompetenci rozkreslování střihu a tvarů jednotlivých dílů. Uplatňuje se jako modelářka, šička i vyšívačka obuvi.


Našim hlavním cílem je uspokojit zákazníka, kterému se boty vždy musí líbit vzhledově a také mu musí skvěle sedět na noze. Někdy je práce tolik, že bychom od ní nejraději utekli, ale víme, že to za nás nikdo neudělá. A proto se držíme hesla - co můžeš udělat dnes, udělej hned a neodkládej to na zítra. Dobrá reference spokojeného zákazníka je pro nás tou nejlepší reklamou!“ Dodávají manželé Hejdovi z Hluku.

Zpracovala: PhDr. Romana Habartová

 

  

pdf.png2014 Petr a Zlatuše Hejdovi, soubor typu pdf, (715,5 kB)