1.   CO JE KYBERŠIKANA?

Termínem kyberšikana označujeme nebezpečné komunikační jevy realizované prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (např. pomocí mobilních telefonů nebo služeb v rámci internetu), jež mají za následek ublížení nebo jiné poškození oběti. 

Toto ublížení či poškození může být jak záměrem útočníka, tak důsledkem např. nevhodného vtipu, nedorozumění mezi obětí a útočníkem, nedomyšlením důsledků jednání ze strany útočníka atd. Oběť je poškozována opakovaně, ať už původním útočníkem či osobami, které se do kyberšikany zapojí později. Kyberšikana je druhem psychické šikany. 

2.   ROZDÍL MEZI TRADIČNÍ ŠIKANOU A KYBERŠIKANOU 

Kyberšikana se odehrává ve virtuálním světě. Tak, jako se liší virtuální svět od světa reálného, liší se i kyberšikana od klasické šikany. 

Místo a čas útoku

Zatímco u tradiční šikany lze předpokládat, kdy a kde k útoku dojde (např. ve škole, na hřišti), s kyberšikanou se můžeme setkat kdykoliv a kdekoliv. Obětí útoku se můžeme stát vždy, když budeme připojeni k internetu nebo mobilní síti (GSM). V takovém případě se před kyberútokem nemáme kam schovat. Útočník si nás může najít třeba i o půlnoci v „bezpečí domova“. 

Útočník

Pachatel kyberšikany je ve většině případů anonymní, skrytý za přezdívkou nebo jiným neurčitým identifikátorem. Z této skutečnosti vyplývá většina rozdílů mezi pachateli kyberšikany a tradiční šikany. Anonymita virtuálního prostředí smazává rozdíly mezi lidmi – ať už jde o věk, pohlaví, sociální postavení, fyzické dispozice, početní převahu či například odvahu zaútočit. Virtuální prostředí umožňuje provést útok i těm, kteří těmito možnostmi v dostatečné míře nedisponují. Původcem kyberšikany se může stát kdokoli, kdo má potřebné znalosti informačních a komunikačních technologií. Útočníci tráví podle výzkumů více času na internetu, a to bez dohledu rodičů, kteří se navíc příliš nezajímají o to, k čemu jejich děti internet používají. 

Sekundární útočníci (diváci a šiřitelé)

Množství diváků kyberšikany může být nepoměrně větší než počet přihlížejících u klasické šikany. V případě kyberšikany může být přihlížejícím v podstatě každý, kdo má přístup k internetu – tedy miliony lidí z celého světa. Kromě diváků se do kyberšikany zapojují i tzv. šiřitelé kyberšikany. Jsou to lidé, kteří dále rozesílají informace o kyberšikaně (např. posílají dalším lidem odkaz na stránky, kde se kyberšikana objevila), a tak se vědomě či nevědomě do kyberšikany sami zapojují. Obě tyto skupiny lidí mohou zmnohonásobit dopad útoku na oběť. Tím vlastně poškozují oběť mnohem více než primární útočník - z tohoto pohledu se tedy stávají sekundárními útočníky. 

Oběť

Stejně jako je tomu u původců kyberšikany, ani u jejich obětí nezáleží na věku, pohlaví, fyzické síle, postavení v sociální skupině či úspěšnosti ve společnosti. V elektronické komunikaci jsou výše zmíněné aspekty potlačeny a nemají takový význam, jako při komunikaci tváří v tvář. Z výzkumů vyplývá, že oběti tradiční šikany se často stávají také oběťmi kyberšikany, která je v této souvislosti posunem šikany o krok dál. Výzkumy také uvádějí, že oběti kyberšikany tráví více času na internetu, bývají obvykle málo obeznámeny s riziky spojenými se zneužitím ICT, proto se na internetu chovají méně opatrně. 

Útok a jeho dopad na oběť

Během kyberútoku nedochází k osobnímu kontaktu útočníka s obětí (útočník svou oběť dokonce nemusí znát, může si ji vytipovat např. podle přezdívky nebo podle věku). Nedostatek zpětné vazby z reakce oběti umožňuje rozvíjet agresivní a impulsivní chování bez zábran. Dopad vlivu informace zveřejněné např. na internetu trvá mnohem déle než nadávka či pomluva v reálném světe, která „prošumí davem“, ale dá se na ni poměrně rychle zapomenout. Ve virtuálním prostředí zůstávají uložené diskriminující materiály, které mohou kyberšikanu znovu a znovu rozviřovat. Ponižující informace jsou navíc dostupné komukoliv, kdykoliv a odkudkoliv. Dopad útoku či útoků na oběť výrazně prohlubuje pocit beznaděje, který je vyvolaný minimálními možnostmi obrany proti anonymnímu útočníkovi. 

Diagnostika

Vyhledávání obětí kyberšikany je stejně složité jako určování obětí jakékoliv jiné psychické šikany - psychické týrání na oběti nezanechává žádné zjevné stopy, na rozdíl od modřin a šrámů, jež mohou doprovázet fyzickou šikanu. Oběti kyberšikany jsou často uzavřené do sebe a nekomunikují o problémech s okolím. Důvodů pro takové chování může být více (strach, stud, rodiče neovládají práci na počítači, dítě nepozná, že jde o projevy psychického šikanování, bojí se, že mu rodiče zakáží používat internet atd.). Oběti kyberšikany na řešení svých problémů často zůstávají samy, což může vést k tomu, že situaci nezvládnou. 

3.   JAK SE CHRÁNIT PŘED KYBERŠIKANOU? 

• Respektovat ostatní uživatele (chovat se s úctou, nevyvolávat konflikty).
• Nebýt přehnaně důvěřivý (výzkumy ukazují, že většina lidí ve virtuální komunikaci lže).
• Nesdělovat citlivé informace, které by mohly být zneužity (osobní údaje, osobní fotografie, své problémy, hesla k elektronickým účtům atd.).
• Seznámit se s pravidly služeb internetu a GSM sítí. 

4.   JAK SE BRÁNIT KYBERÚTOKŮM? 

• UKONČIT - nekomunikovat s útočníkem, nemstít se.
• BLOKOVAT - zamezit útočníkovi přístup k oběti i k dané službě (kontaktovat poskytovatele služby, zablokovat si přijímání útočníkových zpráv nebo hovorů, změnit svou virtuální identitu).
• ODHALIT PACHATELE, pokud je to možné (např. podle profilu).
• OZNÁMIT - oznámit útok dospělým, schovat si důkazy pro vyšetřování (např. zprávy, videozáznamy, odkazy na weby, blogy).
• NEBÝT NEVŠÍMAVÝ, pokud v okolí probíhá kyberšikana.
• PODPOŘIT OBĚTI, poradit jim, co mají dělat, pomoci kyberšikanu nahlásit. 

5.   NEJČASTĚJŠÍ PROJEVY KYBERŠIKANY 

Kyberšikana se může projevovat různým způsobem. Kyberútoky mohou být realizovány dlouhodobě i krátkodobě, s rozdílnou intenzitou a s využitím velkého množství nástrojů. Útočník při napadání ostatních velmi často kombinuje více typů útoků. 

Specifické projevy kyberšikany

• Publikování ponižujících záznamů nebo fotografií (např. v rámci webových stránek, MMS zpráv).
• Ponižování a pomlouvání v rámci sociálních sítí, blogů nebo jiných webových stránek.
• Krádež identity, zneužití cizí identity ke kyberšikaně nebo dalšímu sociálně patologickému jednání (např. zcizení elektronického účtu).
• Ztrapňování pomocí falešných profilů (např. v rámci sociálních sítí, blogů nebo jiných webových stránek).
• Provokování a napadání uživatelů v online komunikaci (především v rámci veřejných chatů a diskuzí).
• Zveřejňování cizích tajemství s cílem poškodit oběť (např. v rámci sociálních sítí, blogů nebo jiných webových stránek, pomocí SMS zpráv apod.).
• Vyloučení z virtuální komunity (např. ze skupiny přátel v rámci sociální sítě).
• Obtěžování (např. opakovaným prozváněním, voláním nebo psaním zpráv).

Publikování ponižujících záznamů nebo fotografií. 

Publikováním chápeme zveřejnění na internetu nebo rozesílání pomocí služeb GSM (MMS zprávy). 

Ponižující materiál může útočník získat několika způsoby: 

• Oběť jej útočníkovi sama poskytne.
• Útočník jej oběti zcizí (např. z mobilu nebo z počítače).
• Útočník jej sám vytvoří (natočí, zfalšuje atd.). 

Po zveřejnění ponižujícího materiálu jsou oběti vystaveny veřejnému posměchu, a to nejen lidí ze svého okolí, ale kohokoli, kdo k němu získá přístup (např. na internetu by jej mohly vidět miliony lidí z celého světa). 

Příklad 1:

Dvojice mladíků si vyhlédla hocha čekajícího na autobusové zastávce. Jeden z nich k němu přiběhl a „vrazil“ mu facku. Druhý mladík celou situaci, včetně překvapené reakce hocha, nahrával na svůj mobilní telefon. Útočnící poté nahrávku zveřejnili na stránkách YouTube. 

Příklad 2:

Dva žáci 9. třídy Marek a Libor se snažili během hodiny vyprovokovat učitelku češtiny Marii K. (pokřikovali na ni, narušovali hodinu, nadávali jí apod.). Když učitelka situaci nezvládla a rozčílila se, tajně ji natočili mobilním telefonem a záznam umístili na YouTube. Nahrávku zhlédlo přes 7 000 uživatelů. Učitelka se o její existenci dozvěděla, až když se na ni přišli zeptat rozčílení rodiče. 

Ponižování a pomlouvání v rámci sociálních sítí, blogů nebo jiných webových stránek. 

Útočník se snaží poškodit pověst oběti a narušit její vztahy tím, že o ní zveřejňuje nepravdivé informace (pomluvy) nebo ji uráží a ponižuje (veřejně kritizuje např. její vzhled, oblékání, chování). Tímto projevem kyberšikany trpí nejen děti. Oběťmi se čím dál častěji stávají také učitelé. Žáci se jim tímto způsobem mstí např. za špatný prospěch. 

Příklad 3:

Robert vytvořil internetové stránky s názvem „Nesnášíme Tomáše Černého“. Na stránky umisťoval Tomášovy karikatury, vtipy o Tomášovi, pomluvy a ponižující ankety. Na existenci stránek upozornil většinu svých kamarádů. Ti začali v rámci diskuze Tomáše nevybíravým způsobem hodnotit a dál ponižovat. O této stránce se brzy dozvěděl také Tomáš. 

Krádež identity, zneužití cizí identity ke kyberšikaně nebo dalšímu sociálně patologickému jednání. 

Útočník získá přístup k cizímu elektronickému účtu (např. k e-mailovému účtu, IM, k chatu nebo diskuzi, k účtu vzdělávacího prostředí apod.), a ten následně zneužije ke kyberšikaně jejího majitele. 

Různé typy útoků na cizí účet nebo jeho zneužití:

• Manipulace s profily (zveřejňování nepravdivých/pomlouvačných informací o majiteli...).
• Mazání kontaktů a zpráv.
• Rozesílání zpráv s nevhodným obsahem jménem majitele účtu (např. urážky, záměrně chybně vypracované úkoly, zprávy s xenofobním nebo rasistickým obsahem, dětskou pornografií atd.).
• Zneužití osobních údajů a kontaktních údajů k účtu (např. k přihlašování do různých služeb a aplikací (např. seznamky nebo pornoseznamky), objednávání zboží pomocí e-shopů, zneužití účtu k páchání trestné činnosti). 

Příklad 4:

Tereza tajně pozorovala Kláru, když se přihlašovala ke svému e-mailovému účtu. Viděla její heslo. Pak se přihlásila na Klářin účet a začala z něj posílat hrubé zprávy jejím známým. Kláře pak dalo velkou práci vysvětlit kamarádům, rodičům a učitelům, že zprávy nepsala.

Ztrapňování pomocí falešných profilů (např. v rámci sociálních sítí, blogů nebo jiných webových stránek). 

Útočník jménem oběti vytvoří falešnou osobní stránku nebo elektronický účet (např. v rámci sociální sítě), kde poté o oběti zveřejňuje nepravdivé informace (např. sexuální orientaci, smyšlené záliby a koníčky atd.), které ji mají poškodit. 

Příklad 5:

Jana si chtěla založit stránku na sociální síti Facebook. Ke svému velkému překvapení ale zjistila, že už tam svou stránku založenou má, dokonce se svou fotografií. Když si přečetla informace, které byly napsány v „jejím“ profilu, byla zděšena. Stránky byly plné lží a pomluv, všechny měly velmi urážlivý charakter. Hanlivá byla také většina vzkazů, které jí posílali další uživatelé sociální sítě. 

Provokování a napadání uživatelů v online komunikaci. 

Jedná se o nepřátelskou a urážející interakci mezi uživateli nástrojů online komunikace diskuze, chat, e-mail, sociální sítě), kteří se vyjadřují k aktuálním problémům reálného světa (např. k politice, sportu, náboženství, filozofii nebo k dalším problémům, které rozdělují společnost). Cílem těchto útoků je naštvat ostatní uživatele nebo je provokováním a urážením vtáhnout do podobného způsobu komunikace. V případě, že budou ostatní uživatelé tyto pokusy ignorovat, útočník se může snažit zablokovat komunikaci (diskuzi nebo chat) tzv. „tapetováním“, což je zahlcení dané služby opakovaným vkládáním textu. 

Příklad 6:

Petr se nudil a brouzdal internetem, až narazil na diskuzi fanoušků fotbalového klubu Slávie Praha. Petr byl fanouškem konkurenčního FC Sparta Praha, proto se rozhodl poškádlit fanoušky z opačného tábora. Popichoval je, urážel slávistické fotbalisty i ostatní diskutující. Ti se k němu po chvíli přidali, čímž se mezi nimi rozpoutala ostrá hádka. 

Zveřejňování cizích tajemství s cílem poškodit oběť. 

Útočník má k dispozici intimní či ztrapňující materiály o oběti (intimní fotografie, důvěrné informace apod.), které může zveřejnit prostřednictvím internetu nebo mobilního telefonu. 

Citlivé materiály o oběti může agresor získat několik způsoby:

• Oběť je útočníkovi sama poskytne.
• Útočník je od oběti vyláká. Intimní či ztrapňující materiály mohou být využity k dalšímu sociálně-patologickému jednání, jako jsou např. vydírání nebo další manipulace. 

Příklad 7:

Jana se rozešla s Tomášem. V době, kdy spolu chodili, poslala Jana Tomášovi na mobil svou intimní fotografii. Po rozchodu se chtěl Tomáš Janě pomstít, a proto tuto fotografii zveřejnil na internetu. Jana byla následně vystavena posměchu lidí nejen ze svého okolí, ale díky rychlému rozšiřování fotografie v rámci internetu také úplně neznámých lidí. 

Příklad 8:

Lucie věděla, že se Honzovi líbí. Honza byl premiant třídy a Luciini rodiče jí ho často dávali za vzor. Lucie se za to chtěla Honzovi pomstít. Využila situaci a předstírala, že se jí Honza také líbí. Poslala mu několik e-mailů, a pak si začali chatovat. Lucie se bavila tím, jak je Honza důvěřivý. Nakonec se jí začal svěřovat i s velmi osobními záležitostmi a řekl jí o svých problémech. Lucie pak tyto informace zveřejnila na svém blogu. O stránce řekla všem spolužákům a brzy o ní věděla celá škola. Honza se cítil hrozně, Lucie, kterou měl rád a které důvěřoval, mu velmi ublížila, navíc celá škola věděla o jeho největších tajemstvích. 

Vyloučení z virtuální komunity. 

Jedná se o záměrné a hrubé vyloučení nějaké osoby z online skupiny. 

Příklad 9:

Žáci 7. A si založili stránku na sociální síti Spolužáci.cz. Téměř všichni žáci ze třídy si na stránce vytvořili svůj profil. Jedné z žákyň třídy, která nebyla mezi ostatními příliš oblíbená, ale neumožnili ke stránce přístup. Bylo to pro ni velmi ponižující. Navíc zjistila, že jí ostatní spolužáci na této stránce pomlouvají. 

Obtěžování. 

Útočník se snaží oběť vyvést z rovnováhy tím, že jí opakovaně telefonuje, prozvání ji nebo jí píše zprávy (SMS zprávy, e-maily, vzkazy do chatu, diskuze, IM atd.). Jeho cílem je především „otravovat“ oběť, a tím jí znepříjemňovat život. 

Příklad 10:

Andrea a Silvie byly nejlepší kamarádky. Když si Silvie našla jinou nejlepší kamarádku a s Andreou už se nechtěla bavit, Andrea se rozhodla, že se jí pomstí. Koupila si novou SIM kartu a každý večer od 22:00 do 23:00 hodin Silvii prozváněla na mobilní telefon. Každých 5 minut... Noční telefony budily nejen Silvii, ale také její rodiče, kteří na ni za to byli hodně naštvaní. Mysleli si, že si Silvie s někým tajně v noci volá a že jim o tom lže. Silvie z toho měla velké problémy. Když to rodičům nakonec vysvětlila, snažili se prozvánění zarazit. Protože se jim ale nepodařilo zjistit skutečnou totožnost útočníka, Silvie nakonec musela požádat operátora, aby jí příchozí hovory z tohoto čísla zablokoval. 

6.   PŘÍPADY KYBERŠIKANY (SKUTEČNÉ KAUZY)

 

Ghyslain Raza (14 let, Kanada, 2003), známý jako Star Wars Kid 

První zveřejněný případ kyberšikany 

Student střední školy Ghyslain Raza natočil sám sebe při předvádění bojové scény z Hvězdných válek. Spolužáci mu nahrávku ukradli a pro pobavení ostatních ji zveřejnili na internetu. Během několika týdnů nahrávka obletěla celý svět, byla mnohokrát upravována, vzniklo množství webů a blogů, na kterých byl chlapec zesměšňován. Ghyslainovi fanoušci napsali petici tvůrcům Hvězdných válek, aby byl obsazen do některé z epizod. Byl parodován dokonce v seriálech (např. South Park, American Dad).

Důsledky: Ghyslain se psychicky zhroutil a musel se dlouhodobě léčit.

Ryan Patrick Halligan (13 let, USA, 2003)

Ryan byl obětí fyzické šikany. Aby se mohl bránit, začal se učit kickbox. Útočníkům se postavil, ale prohrál. Za jeho „drzost“ se mu chtěli pomstít. Využili k tomu spolužačku, která pak na internetu předstírala, že má o Ryana zájem. Jejím úkolem bylo získat o Ryanovi co nejvíce osobních informací. Ty poté zveřejnila na školním webu a označila Ryana za gaye. Na chatu si z něj dělali legraci i další spolužáci.

Důsledky: Ryan se oběsil.

Anna Halman (14 let, Polsko, 2006)

Jeden z prvních a zároveň nejtragičtějších evropských případů.

Pět spolužáků podrobilo Annu před celou třídou sexuální šikaně (strhali z ní šaty a předstírali, že ji znásilňují). Celou scénu nahráli na mobil a vyhrožovali dívce, že nahrávku zveřejní na internetu. To také později udělali, video umístili na stránku YouTube. Pro Annu to měla být pomsta za to, že s jedním z chlapců nechtěla chodit.

Důsledky: Anna spáchala sebevraždu.

 

Megan Meier (13 let, USA, 2006)

Megan měla komplexy ze svého vzhledu. Na stránkách My-Space se seznámila s 16letým chlapcem Joshem Evansem. Několik týdnů spolu prožívali virtuální lásku, aniž by se někdy osobně setkali. Pak jí Josh začal psát zprávy plné nenávisti, jak je odporná a jak by byl svět bez ní lepší.

Důsledky: Megan se oběsila.

Při vyšetřování se zjistilo, že se za chlapce vydávala 50letá Lori Drew, matka Meganiny bývalé kamarádky. Tímto způsobem se Megan chtěla pomstít za to, že už nechce kamarádit s její dcerou. Lori pro kyberšikanu využila i kolegyni z práce. Po smrti Megan neprojevila Lori žádné výčitky a celou záležitost vnímala jako nevinný žert.

Jessica Logan (18 let, USA, 2008)

Po rozchodu zveřejnil Jessičin bývalý přítel její intimní fotografie, které mu poslala v době, když spolu ještě chodili. Od té doby byla vystavena neustálému posměchu ze strany spolužáků. Útoky nepřestaly ani poté, co Jessica vystoupila v televizi a požádala spolužáky, aby ji nechali na pokoji.

Důsledky: Jessica spáchala sebevraždu.

Zdroj článku: RIZIKA VIRTUÁLNÍ KOMUNIKACE, autoři Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D. , Mgr. Veronika Krejčí, NET UNIVERSITY, Olomouc, 2010, ISBN 978-80-254-7866-O ,

http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/materialy-pro-studium-studie-atd?download=10:brozura

KDO PORADÍ, CO DĚLAT? 

Pomoc online (Internet Helpline)	www.pomoconline.cz Tel.: +420 116 111         +420 800 155 155 email : pomoc@linkabezpecicz xchat.centrum.cz/lb/
E-Bezpečí	www.e-bezpeci.cz www.napisnam.cz Email. info@e-bezpecicz
Národní centrum bezpečnějšího internetu (Safer Internet)	www.saferinternet.cz
Poradenská linka pro pedagogy ((RŠPP - Rozvoj školských poradenských aktivit)	Tel. : +420 841 220 220           +420 777 711 439
Úřad na ochranu osobních údajů	www.uoou.cz Tel. : +420 234 665 212 email : posta@uooucz
PolicieČR	www.policie.cz Tel.: 158