Mařatické vinohrady jsou zmiňovány již v 16. století, kdy je vlastnili hradišťští měšťané. Od 2. poloviny 17. století zde lidé stavěli také vinné sklepy. Na konci 19. století, po napadení vinohradů révokazem, však sloužily búdy a sklepy již spíše jako místo nedělních výletů občanů města. Právě při nich mohli lidé obdivovat Mařatickou oskeruši. Impozantní strom rostl přímo uprostřed velkého pole, všem na očích.
Pro svoji mimořádnou estetickou a krajinářskou hodnotu byla dřevina v roce 2002 tehdejším Okresním úřadem v Uherském Hradišti, referátem životního prostředí, vyhlášena jako památný strom. Bylo zakázáno strom poškozovat, ničit a rušit v jeho přirozeném vývoji. Současně bylo vymezeno ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru 6 m, aby se dřevina zabezpečila před škodlivými vlivy z okolí. Hlavním zdrojem ohrožení byl provoz zemědělské techniky při obdělávání zemědělské půdy.
Mařatická oskeruše však v roce 2018 uschla. Stalo se tak nejspíše vlivem souběhu více faktorů, mohly na ni působit bakteriální a houbová onemocnění, nepříznivé klimatické podmínky a samozřejmě také vysoký věk. Ještě v témže roce, zadal orgán ochrany přírody Městského úřadu Uherské Hradiště certifikovanému arboristovi provedení ořezu – redukce koruny stromu, aby dřevina byla pro své okolí více bezpečná. Ochrana památného stromu zůstala ponechána s tím, že i suché „torzo“ ovocného stromu tvoří velmi důležitý biotop pro celou řadu živočišných i rostlinných druhů, zejména na trouchnivějícím dřevě je závislých mnoho vzácných druhů hmyzu. Navíc i suchý strom oskeruše zůstal dominantou okolní zemědělsky obhospodařované krajiny.
Postupné hynutí Mařatické oskeruše nebylo lhostejné místnímu vinaři, panu Vojtěchu Štěrbovi, proto v roce 2015 požádal inženýrku Marii Benedíkovou z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, výzkumné stanice Kunovice, která se specializuje mj. na zachování genových zdrojů listnatých dřevin, o záchranu hynoucího stromu jeho vegetativním rozmnožením.
Na jaře 2016 odebrali odborníci ze stromu rouby, které naroubovali na semenáče oskeruše. Z 5 roubovaných oskeruší se však žádná neujala. Odběr pracovníci výzkumné stanice zopakovali následující rok, a to už se ujaly dva roubovance, ovšem jeden z nich v létě zanikl. Z přeživší oskeruše byly v roce 2019 odebrány boční větvičky k roubování a očkování. Současně jsou ve výzkumné stanici pěstovány ještě 3 kusy tohoto mateřského stromu.
Po domluvě pana Štěrby s orgánem ochrany přírody, s vlastníkem pozemku, a také se základní organizací Českého svazu ochránců přírody Rochůs, která zajišťuje údržbu ochranného pásma tohoto památného stromu, byla 10. listopadu 2019 slavnostně vysazena přeživší naroubovaná oskeruše z roku 2016. Záměrem celé této akce bylo, aby ve stínu postupně se rozpadajícího mateřského stromu mohl spokojeně odrůstat jeho potomek, aby po další staletí pomohl dotvářet malebný krajinný ráz zdejší lokality a přinášet radost obyvatelům Mařatic i celého města Uherského Hradiště, jako tomu bylo dříve u památné Mařatické oskeruše.
