Nemovitá kulturní památka, jejíž kvalita obnovy byla oceněna udělením čestného ocenění "Dům roku 1995".
Její poloha je více než symbolická. V 1257 vydal Přemysl Otakar II. tzv. zakládací listinu města, v níž stanovil, aby se do nově budovaného města přestěhovali obyvatelé královské trhové vsi Kunovice a klášterní vsi Veligrad, dnešního Starého Města. Noví osídlenci, v závislosti na své poddanské
příslušnosti, vybudovali dvě náměstí – Kunovičtí dnešní Masarykovo náměstí a staroměstští dnešní Mariánské. První budova radnice byla postavena patrně v třetí čtvrtině 14. století uprostřed ulice, která obě náměstí spojovala. Na přelomu 15. a 16. století byla původní stavba nahrazena novou jednopatrovou
budovou s věží. Podle popisu v urbáři z roku 1678 bylo v předním traktu sedm velkých místností, v budově do dvora tři místnosti pro služebníky a ve dvoře sýpky, sladovna a stáje. Radnice i s věží vyhořela při velkém požáru města v roce 1681 a v průběhu 18. století byla postupně opravována (barokní portál).
Počátkem 19. století věž znovu vyhořela a v roce 1803 byla na ní umístěna báň z kaple sv. Rocha. V roce 1812 další požár zničil celou střechu a padající trámy prorazily klenbu prvního poschodí. Obnova byla dokončena až v roce 1820 a roku 1824 byla vyměněna již zchátralá báň na věži. Věž je od své osy vychýlená o víc než 70 centimetrů směrem do ulice Prostřední. V této poloze byla zafixovaná při komplexní obnově objektu dokončené v roce 1995.
