Cena Vladimíra Boučka může být udělena osobám, které udržují a zachovávají při své činnosti znalosti a dovednosti nutné pro provozování tradičních lidových řemesel, a které výsledky své činnosti prezentují na veřejnosti při konání jarmarků tradiční rukodělné výroby v Uherském Hradišti, při akcích pořádaných Slováckým muzeem a při jiných podobně zaměřených akcích. Dále je od roku 2009 udělováno čestné uznání osobnosti, která není přímým nositelem řemesla, ale na zachování a rozvoji umělecké výroby se podílí či v minulosti podílela. Počet osobností oceněných Cenou Vladimíra Boučka a čestným uznáním při této ceně se již blíží padesátce.
Podle místostarostky Marcely Čechové jsou oceněné osobnosti důležitou inspirací pro udržování a rozvoj tradičních řemesel. „Jsou nedílnou součástí našeho kulturního dědictví. Práce těchto osobností nám dokazuje, že i v moderní době je možné excelovat v tradičních řemeslných oblastech. Proto se domnívám, že oceňovat takové osobnosti je velmi důležité,“ vyjádřila se místostarostka.
„Oceněním chceme vyjádřit úctu k trvalým hodnotám, které tito mistři svých řemesel zanechávají v naší společnosti,“ zdůvodnil oceňování starosta města Stanislav Blaha. „Jedná se o hodnoty v podstatě nedocenitelné, protože vycházejí z našich kořenů a napomáhají udržovat naživu řemesla, která by bez lidí, jako jsou oni, byla odsouzena k zániku. Navíc když vidíte jejich dílo, nestačíte žasnout nad jejich mistrovstvím,“ dodal.
Vladimír Bouček (1901 – 1985) byl významnou a důstojnou osobností města Uherské Hradiště. Stal se jedním ze zakladatelů projektu Ústředí lidové a umělecké výroby, formuloval novodobé formy péče o tradiční lidovou kulturu.
Slavnostní předávání Ceny Vladimíra Boučka se uskuteční dne 14. května 2024.
Ludmila Dvořáková, Uherské Hradiště – Sady
Ludmila Dvořáková se díky rodinnému zázemí naučila techniku batikování novoveských kraslic již v dětství. Nicméně na časově náročnou práci malování kraslic měla čas až v době, kdy odešla do penze. Dnes kraslice precizně maluje, rozvíjí nové vzory a pokračuje v tradici svých předků. Ludmila Dvořáková bravurně ovládá techniku batikování, která využívá vosk jako prostředek k vytvoření ornamentu. Zabývá se i batikováním v kombinaci s leptem. Tvoří tak kraslice zelové, zdobené drobným ornamentem, který vytváří síť kosočtverců v barvě žluté (sirkové), oranžové (mrkvové), červené (rumělkové). Umění Ludmily Dvořákové, která mistrně ovládá techniky k precizní tvorbě kraslic, je výjimečné. I když se technikou aktivně začala zabývat až v pozdějším věku, navázala na rodinnou tradici a přispívá tak k udržování ojedinělého umění.
Alena Minaříková, Kelníky
Alena Minaříková se narodila v Uherském Hradišti. Šít a vyšívat jednoduché vzory začala již v době svého studia v n. p. Mesit. Stejně tak měla již od mládí blízko k lidovému kroji. Naučila se struhadélkový a bubínkový výřez, častěji a pravidelně začala od roku 2002. Každým rokem vyšije dvě až tři kompletní vyšívání z oblasti Uherskohradišťska, a to podle starých vzorů. Současně opravuje i některé staré vyšívání. I když žije v obci Kelníky (na pomezí Luhačovického Zálesí a Uherskohradišťska), vyšívá především do obcí, kde se hrubý výřez uplatňuje na slavnostním kroji – do Březolup, Bílovic, Mařatic, Košíků, Zlámance, Kněžpole. Vyšívala však také do Hluku či Uherského Brodu. Kromě zájmu o krojové vyšívání je jejím velkým koníčkem údržba a správné oblékání krojových součástí. Alena Minaříková působí také osvětově a má tak v technice vyšívání na výřez několik pokračovatelek; pro spolupráci je oslovována také folklorními soubory. Pro Bartošův soubor ve Zlíně vyšívala ženské zástěry, pro folklorní soubor Včelaran z Bílovic šila krojové součásti, pro CM Ženičky z Hluku vyšívání. Alena Minaříková bravurně ovládá techniku na výřez. Tato výšivka typická pro Uherskohradišťsko je charakteristická svou plastičností.
Eva Horáková, Uherské Hradiště
Své výtvarné nadání začala rozvíjet již od dětství, kdy se na lidové škole umění poprvé seznámila s technikou modrotiskové tvorby. Výtvarnou výchovu vystudovala na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně v letech 1979–1984 a později, v letech 1991–1994, studovala angličtinu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Celoživotní práce s dětmi a výuka nejrůznějších výtvarných technik se staly stěžejními středobody její činnosti v zaměstnání, kde jako učitelka vštěpuje dětem lásku k výtvarnému umění. Na ZŠ Sportovní, kde učí, vedla výtvarné kroužky. Současně byla v letech 1996–2006 lektorkou výtvarných kurzů na Základní umělecké škole v Uherském Hradišti. Velmi často spolupracovala se Slováckým muzeem, kde předváděla v rámci dílniček pro děti. Modrotiskové práce Evy Horákové byly často součástí mnoha výstav doma i v zahraničí. Ve své tvorbě se Eva Horáková často inspiruje pohádkami, přírodou a dětským světem. Náměty čerpá také z lidových tradic, lidového umění, často vychází z lidové výšivky nebo krajky. Kromě techniky modrotisku okrajově maluje na hedvábí nebo kreslí exlibris. U modrotisku si oblíbila jeho variabilitu, kontrastní barevnost světlých a tmavých ploch, díky kterým vynikne její námět. V modrotiskové tvorbě vidí svůj smysl, je to její návrat ke kořenům.
Všechny tři osobnosti navrhlo k ocenění Slovácké muzeum Uherské Hradiště.
Foto: Slovácké muzeum Uherské Hradiště
Audio pro média:
